Historie vzniku plemene

Yorkšírský teriér pochází z Anglie, kde bylo roku 1886 toto plemeno poprvé zapsáno do plemenné knihy Kennel Clubu. Kennel Club je vrcholný svaz anglického spolku psích plemen. Toto plemeno vzniklo již podstatně dříve, než bylo oficiálně zaregistrováno.

Poddaní v téměř celé Anglii měli po dlouhá léta zakázáno lovit. Tyto zákony sahají až do 11. století. Aby se předešlo porušování tohoto zákazu, směli poddaní chovat jen velmi malé psy, kteří se podle všeobecného mínění nehodili k lovu. Královští hajní na to dohlíželi velmi přísně a psy, které cestou  potkávali, podrobovali velikostnímu testu. Při tomto testu měli psi projít obručí o průměru asi 18 cm. Jestliže obručí prošli, byli dostatečně malí, aby si je směli jejich majitelé ponechat.

Psi poddaných byli používáni především k lovu krys a myší. Avšak kromě toho obohacovali svým chudým pánům jídelníček tím, že tu a tam ukořistili králíka nebo jinou zvěřinu, přestože to bylo zakázáno.

A tak byli postupem času chováni malí, robustní teriéři, kteří neodporovali zákonům, a přesto sloužili svým pánům jako lovečtí psi.

Plemenný standard

Všeobecná charakteristika. Živý, inteligentní, odvážný a vyrovnaný trpasličí teriér. Má dlouhou srst, pěšinka se táhne od nosu až ke špičce ocasu. Vzpřímené držení těla vyjadřuje důležitost. Tělesné kontury by měly naznačovat silné tělo s náležitými proporcemi.

Hmotnost. Až 3,1 kg. Ideální je hmotnost od 1800 do 2800 g. Yorkšírský teriér, který bude sloužit chovu, by neměl vážit méně než 2000g.

Výška není ve standardu uvedena, avšak 20 až 24 cm v kohoutku odpovídá ideální váze.

Hlava. Poměrně malá a plochá a ne příliš kulatá. Čelo (= stop) nesmí být příliš výrazné. Hlava nesmí svým tvarem připomínat jablko. Středně velké tmavé oči by měly mít ostražitý a inteligentní výraz. Nesmějí být vypoulené. Zuby mají nůžkový skus, avšak je tolerován i skus klešťový. Poměrně malé uši ve tvaru "V" by měly svou velikostí odpovídat celkové velikosti psa. Překlopené či svěšené uši nejsou povoleny.

Stavba těla. Pevná, krátká, avšak ne čtvercová. Rovná linie hřbetu je důležitá právě tak jako dobré úhlení zadních končetin, které ovlivňuje pohyb.

Ocas má být bohatě ochlupený a nesený nad linií hřbetu.

Srst u yorkšírských teriérů je nejdůležitějším znakem plemene.

V oblasti trupu by měla být srst středně dlouhá, u starších psů se na přehlídkách požaduje srst dlouhá až na zem. Měla by být hustá, hladká a lesklá, se stejnou strukturou jako hedvábí, nikdy však zvlněná. Velmi důležité je také ohraničené zbarvení srsti - od temene až po špičku ocasu má být srst ocelově modrá, tzn. na slunci se musí lesknout do modra a nesmí obsahovat nahnědlé nebo černé chlupy. Srst na hlavě má zářivé syté pálení (světle zlaté, ne však červenozlaté!). Srst s pálením by měla být u kořenů tmavší než na konci. "Kštice" či "šošolka" na hlavě je dlouhá, rovněž se sytým pálením. O něco tmavší je pálení na ušních partiích a čenichu. V žádném případě se nesmí pálení táhnout dále po šíji. Také nesmí obsahovat tmavé nebo černé chlupy. Stínové pálení by nemělo sahat nad lokty, ani nad kolení klouby.

Podle standardu je zvlněná srst závažnou chybou. Taková srst působí matně a je velmi často nahnědlá. Vlnitá srst bývá také nepřiměřeně bujná.